Bára Š.

Od expedice do Íránu jsem očekávala po Martinově (Lost Czech Man) vyprávění opravdu hodně. A musím říct, že se vše naplnilo a já za 15 dní viděla hodně z krás, které tato země nabízí. Ať to byla krušná města, opuštěné vesničky, horké pouště, osvěžující oáza, vysoké zasněžené hory i třpytící se pláže, u všeho jsem se nepřestávala divit, jak tohle všechno může nabízet jedna úžasná země. Nemluvě o lidech, kteří byli neuvěřitelně milý, pohostinní a přátelští. Dále o výborném jídle, které se musím naučit uvařit, abych si mohla Írán neustále připomínat. V neposlední řadě bych ráda zmínila i to, že jsem překonala svůj strach z výšek a s nadšením šplhala po polorozpadlých střechách, jela na střeše autobusu a korbě pickupu s dalšími sedmi členy naší expedice. To vše se prostě NEZAPOMÍNÁ a já na to budu moc ráda vzpomínat. Tato cesta do Íránu pro mě byla sice první, ale doufám a věřím, že určitě ne poslední.