Petr odmalička jezdil s rodiči do Chorvatska, což mu tak nějak stačilo až do 15 let, kdy jel na návštěvu za rodinou do Mexika. Právě tato země v něm probudila zájem o cestování a od té doby začal pro svou rodinu plánovat každoroční zahraniční cesty. Do 18 tak navštívil Omán, Senegal, Indii, Nepál a mnoho dalších. Od 18 let však začal cestovat především samostatně nebo s přáteli, se kterými se tehdy vypravil do Gruzie, Ázerbájdžánu, Arménie a Náhorního Karabachu. Petr však na rodiče nezanevřel a každý rok s nimi podnikne alespoň jednu zahraniční cestu. Týden po maturitě vyrazil se dvěma přáteli první delší cestu, kdy spolu projeli Kavkaz a celé to zakončili měsíčním okruhem po Íránu. Odtud se Petr sám vypravil do iráckého Kurdistánu, kde dostal od jednoho místního typické kurdské kalhoty, kterému mu pomohly téměř dokonale zapadnout – až natolik, že se ho místní na ulici často ptávali na cestu. Od této výpravy je každý rok skoro celé léto v zahraničí a postupně se snaží navštívit všechny země světa. Nejraději se však toulá Balkánem a Blízkým východem, kde jsou podle něj nejmilejší a nejpohostinnější lidé vůbec. Mezi Petrovy nejoblíbenější země patří Turecko, Kyrgyzstán, Sýrie, Arménie, Írán a především Irák, který si svou historií, gastronomií a přátelskými lidmi získal jeho srdce.

Petrův styl cestování si prošel dynamickým vývojem. Od rodinných dovolených v Chorvatsku, přes cestování nalehko stopem až po dlouhé roadtripy s přáteli. Nakonec skončil u místní dopravy, což se ukázalo být vůbec nejlepší možností, u které již zůstal. Petr je studentem historie a dějin starověku, a proto rád navštěvuje různé historické zajímavosti a památky, ale nemusíte se obávat, že vás tím bude na cestách nudit, ba naopak. Nepohrdne však ani trekováním v přírodě nebo objevováním místní gastronomie a pivní scény.

Plynně se domluví česky a anglicky, ale obstojně také hovoří turecky, německy a rusky. Pokud si náhodou se svými jazyky nevystačí, tak přejde do řeči, kterou Turci označují jako „Tarzanca“ – tedy rukama-nohama. S tímto „jazykem“ a s úsměvem si dosud vystačil všude, kde slova selhala.

Na svých cestách rád a hojně vyhledává kontakt s místními, poněvadž je názoru, že zemi nejlépe poznáte skrze tamní lidi, a proto se nikdy nebrání dlouhým konverzacím u čaje, piva, pálenky nebo vodní dýmky.

Pokud zrovna není na cestách, tak se většinou věnuje plánování dalších cest, čtení, psaní historických článků nebo objíždí Česko se svými cestovatelskými přednáškami. Právě historie je Petrovou velkou vášní, a proto je vždy schopen a ochoten vyprávět různé zajímavosti o navštěvovaných místech a zemích. Miluje také exotické oblečení, takže ony darované kurdské kalhoty nosí i do města v Česku. Právě takové kousky šatníku jsou jeho oblíbeným suvenýrem, který navíc má i praktické využití a věří, že si jej díky nim lidé snáze zapamatují.